Debil
Kde bylo, tam bylo, byl jednou jeden debil.
A ten debil, byl ale fakt hustý debil.
Ta debilnost z nej přímo sršela.
Když například šel po ulici, lidi se už z dálky schovávali, aby jim nepostříkal oblečení tou debilitou.
Prostě, byl to strašný debil.
Jednou ráno se ten debil vzbudil.
Celý mokrý i s postelí.
A hned volá na mámu
- Mámí, já se dnes zase podebilnil!
- Budeš zticha, debile! Vždyť tě uslyší sousedi!
- Seru na ně! Jsou to všechno stejně blbci!
Máma potichu - Ano, jsou, ale nemusí to slyšet. Pak si každý o tobě myslí, že jsi debil.
Debil to teda zkousnul a vylezl z mokré postele. Zase, vždyť už si zvykl, že je pořád mokrý.
Šel do kuchyně, kde už na něj čekala mamka se snídaní.
- Ne že tu snídani na sebe zase vyleješ! (byla to kaše, jako každý den)
No co myslíte, co ten debil zase udělal?
Chytil misku a vylil si tu kaši na hlavu!
- Mámí, já mám ještě hlád!
- To je jasný, že máš. Maminka tě má ráda a tak ti udělá ještě jednu misku kaše, chceš?
A tak si debil vylil na hlavu ještě i tu druhou misku.
Když přišel čas vyrazit do práce, tak debil zůstal doma.
Kdo by taky zaměstnal takového debila, že?
A tak šel čas a většího debila na světě nebylo.