Šumí prdí

Když Šumí prdí, všichni se smějí.

Ne že by prděla s nějakým vtipným zvukem, to ne. Většinou je to nenápadné, potichu a s kamenným výrazem.

Ale už to všichni známe. Jakmile tu něco smrdí, víme, že za tím je Šumí a její prdy.

Není to smrad, že by člověk musel utíkat. Jenom takový lehký smrádek. My už ho poznáme.

To není jako když si prdne náš pes Zuzka. To všichni utíkáme a ostošest stříkáme osvěžovače.

Není to ani jako když si prdnu já, protože já to mám zakázané. Ze stejných důvodů jako Zuzka. Jenže ona na zákazy prdí.

Já jsem slušně vychovaný a poslušný, takže jdu radši na záchod.

Nebo k doktorovi.

Takže když Šumí prdí, ucpeme si všichni nos a nutíme ji, ať se přizná.

Ale to ona ne. Jen se směje a tvrdí, že za to může Evička, Beatka, Bertík nebo Zuzka.

Ale my už víme, jaké to je, když si prdne Zuzka.

A taky víme, že Šumí zase jedla kimči. A to víte i vy, co kimči dělá, že jo.

Tak se smějeme s ní a jemně se dusíme.

Není dne, abychom se nesmáli a jemně se nedusili.

Ještě že nám tady Šumí prdí.